Výstava je syntézou nových snímků a starších prací. V pečlivě vybraném celku se obsahově mísí především autorovy úvahy o partnerských vztazích, rodině, dětech a nově i o sobě samém. Autor si uvědomuje vlastní konečnost, v konfrontaci s odrůstajícími potomky uvažuje o dospívání a vlastním stárnutí. Název Stary knedlik má být synonymem pro jeho aktuální mentální a emocionální stav. Jeho fotografie mají deníkový charakter a jsou vytvořeny dnes již pomalu nepoužívanou „mokrou“ cestou.