PODHORNÍ ÚJEZD A VOJICE

Negarantovaná informace

Obec skládající se ze dvou částí leží asi 7 km západně od Hořic. Rozkládá se na jižním a jihozápadním svahu Mlázovického chlumu v nadmořské výšce kolem 294 m. Jedná se převážně o zemědělskou a ovocnářskou obec. Je ovšem také známa svým kamenictvím a sochařstvím.

První písemná zmínka o Podhorním Újezdu pochází z roku 1408. Obec je známá především díky těžbě kvalitního pískovce. Rozmach těžby probíhal od počátku 19. století, kdy byl nejprve otevřen lom „Panský“, náležející tehdejšímu knížeti Trautmansdorfovi. Vytěžený materiál byl dodáván na významné stavby nejen do Prahy, ale také do Vídně, Pešti, dánských, švédských a polských měst. Z kulturních památek se v obci dochovala socha sv. Václava z roku 1782 a kříž z roku 1766.

První písemná zmínka o Vojicích je datována k roku 1357, kdy je připomínán Zdeněk z Vojic jako majitel obce, kterou kolem roku 1515 i s tvrzí koupil Jan Vojický z Nové Vsi. Po vystřídání několika majitelů v roce 1624 odkoupil Vojice Albrecht z Valdštejna. Roku 1718 se Vojice dostávají do majetku řádu Kartuziánů z Valdic u Jičína. Po zrušení řádu přešel statek do majetku císařského a dvůr byl rozdělen mezi nejchudší obyvatele. Tehdy vznikla nová kolonizační osada Kabáty a 20 nových usedlostí. Jedná se o zemědělskou a ovocnářskou obec. Z kulturních památek se v obci nachází pomník Jana Husa, pocházející z roku 1897, první na českém venkově. Zhotoven byl z ložisek pískovcových lomů v Podhorním Újezdu.