SKLÁRNA HUŤ JAKUB TASICE - SKLÁŘSKÝ SKANZEN (NKP)

Tasická sklárna, postavená v Tasických lesích u obce Bělá v ůdolí potoka Jestřebnice, přežila do dneška jen proto, že dokázala konkurovat kvalitou svých výrobků k další úpravě do sev. Čech, odkud je pak severočeské kompanie dále prodávaly do světa, a byly odvislé od těchto obchodních vztahů. Tasická sklárna vznikla v roce 1796. Za léta se zde vystřídalo mnoho skelmistrů - majitelů hutě. V letech 1796 až 1821 provozoval huť Ferdinand Čapek. Do roku 1844 ji vedl Antonín Hofman, bratr Josefa Hofmana.

Sklárna je od roku 2014 je sklárna Národní kulturní památkou.

HISTORIE

Havlíčkobrodsko má slavnou tradici ve sklářství. Na slávě českého sklářství 18. a 19. století se podílelo téměř 30 skláren na území Havlíčkobrodska. Zakládali je skelmistři ze slavných sklářeských rodů Adlerů, Čapků, Eisnerů atd. První etapa rozkvětu tamějších skláren se datuje do první poloviny 18. století, kdy je známo přes deset skláren. Podobu zdejších prvních hutí neznáme. Vzácný náčrt sklárny z Dobré Vody z roku 1753 však svědčí o tom, že pro ně byly charakteristické dřevěné stavby. Průměrnou výrobní kapacitu tvořilo 8-10 pánví. Vyrábělo se barokní sklo čiré i neodbarvené - nazelenalé, tzv. Lesní. Nejběžnějšími prodávanými tvary byly poháry, číše, číšky, láhve, lahvičky. Například z Hoglovy huti pochází dokument o zdejší výrobě pivních a vinných sklenic.

Stará pověst vypráví, že když zde skelmistři hledali vhodné místo pro výstavbu hutě, přišli na pozemek, kde sklárna dnes stojí. Jeden z nich řekl německy: „Da sitz.“ A protože to bylo místo, které odpovídalo jejich požadavkům, založili zde huť, kterou pojmenovali po tom, co nejprve na místě vyslovili. Později lidé jméno počeštili a nazvali i osadu, která zde vznikla, Tasice.

O vybudování zdejší sklářské hutě však začalo ředitelství tereziánského panství uvažovat již v roce 1786. Zdejší prostory se vyznačovaly velkou rozlohou lesů s velkými zásobami dřeva, tolik potřebného pro tehdejší výrobu skla. Prvním skelmistrem, který si huť pronajal na 25 let, byl Ferdinand Čapek, který si také z větší části celý objekt postavil. Huť se začala velmi rozvíjet a tak v roce 1869 měla zdejší osada již 115 obyvatel. Sklárna ale bohužel začala vyrábět na samém konci velké slávy českého skla. Napoleonské války a zvláště vynález olovnatého skla v Anglii znesnadňovaly výrobu. Přesto výhodná cena dřeva způsobila, že se huť i přes toto období udržela. V roce 1821 si ji pronajal nový skelmistr Josef Hofman. V této době byla celá sklárna přestavěna na výrobu bílého křišťálového dutého skla. Vyráběly se zde i originální skleněné lustry do paláců v Indii a jinde.

V roce 1860 se stává majitelem skelmistr Ignác Rückel. Ten zavádí jako novinku broušení skla. Tato rodina také pomůže k dalšímu vylepšení hutě, když v roce 1897 nechá postavit plynovou pec na generátorový plyn. Těsně před první světovou válkou byla také postavena v huti i nová pec.

Přes všechnu snahu byla huť po dobu první světové války uzavřena. Po válce ji převzala společnost Josef Zeman, Ferdinand Hořejší a Milada Nesslová. Problémy mezi nájemci a špatná mzda způsobily stávku dělníků, která vyvrcholila opětovným ročním uzavřením hutě od dubna roku 1927. V roce 1928 nastala všeobecná konjunktura a zlepšil se i odbyt skla. Sklárnu si v té době pronajal nový majitel Čeněk František Císař, majitel brusírny skla v Ledči. Nastala ovšem další krize. Majitel se ji snažil řešit úpravou mezd a zkrácení pracovní doby. Přes veškeré potíže se podařilo zachovat huť v chodu po celou dobu druhé světové války.

Do roku 1941 se v huti topilo dřevem, poté se přešlo na uhlí. V této době patřila huť pod obec Třebětín a domky pod obec Kotoučov.

V říjnu 1945 byla celá sklárna znárodněna a začleněna do n.p. Bohemia. Opět se zde vyrábělo duté sklo pro další zpracování. Revoluční odborové hnutí za pomoci skláren postavilo před sklárnami kulturní dům se sálem a jevištěm. Jeho součástí byla i jídelna pro pracovníky hutě.

V dalších letech sem byla převedena výroba laboratorního skla z Nižboru a pomalu omezována výroba sododraselného skla.

Na jaře 1991 začala sklárna vyrábět tzv. lesní sklo, parafráze antického a středověkého skla. Jednalo se o technologicky náročný, a bohužel i špatně prodejný sortiment. V tomto roce koupil sklárnu Petr Moidl, potomek sklářské rodiny, výtvarník. Ten zde zavedl výrobu vitrážového skla. Sklárna také dostala poprvé za svou existenci název Huť Jakub. Pojmenování má po hlavním hrdinovi televizního seriálu „Synové a dcery Jakuba skláře“, jehož velká část exteriérů i interiérů se zde natáčela v polovině osmdesátých let. V devadesátých letech zde byla vybudována restaurační galerie a provedeno mnoho úprav. Přesto se nepodařilo udržet huť v chodu. Ještě znovu byla otevřena na nějaký čas v roce 1996, kdy ji koupil Ing. Josef Dostál. Byla postavena nová pec a znovu rozjeta výroba.
V roce 2002 byla výroba ve sklárně ukončena. Od správce konkursní podstaty zakoupil v roce 2004 sklárnu podnikatel Luboš Pipa. I díky finanční podpoře majitele a dotací se podařilo udržet památku jako fungující sklářský skanzen. V červenci 2012 koupil sklárnu Ing. František Milichovský. Provoz sklářského skanzenu je tak nadále zachován, nový majitel hodlá cennou kulturní technickou památku udržovat a postupně rozvíjet její potenciál.

ZAJÍMAVOSTI

Ve sklárně se od roku 2016 taví sklo a v nepravidelném provozu jsou malé sklářské pece.
V roce 1984 zde byla natáčena velká část k seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře.

PROHLÍDKA

Prohlídka trvá přibližně 45 min. a je s průvodcem. Lze ji vyslechnout i cizojazyčně v jazycích angličtina, němčina, ruština a francouzština. Poslední prohlídka, po telefonické domluvě je možnost prohlídky až do západu slunce. Možné je take domluvit prohlídku pro větší skupiny (zájezdy, firmy apod.) na konkrétní hodinu.

OTEVÍRACÍ DOBA

Otevřeno úterý až neděle. /n DUBEN - ZÁŘÍ: 10.00 - 17.00 hod. /n ŘÍJEN - BŘEZEN: 10.00 - 15.00 hod. /n Prohlídka mimo otevírací dobu je možná po předchozí domluvě.

VSTUPNÉ

• dospělí 80 Kč
• děti, studenti 40 Kč
• senioři 45 Kč
• děti do 8 let, ZTP/P, sklářské školy zdarma

SLUŽBY

• rezervace možná, ne nutná
• fotografování, filmování povoleno
• přístup se psem
• sociální zařízení
• prodej suvenýrů z předních českých skláren a výtvarníků.
• pronájem prostor dle dohody
• možnost konání svatebního obřadu
• úschovna dle dohody, možnost uschovat kola

BARIÉRY

Prohlídka i obchod se sklem je bez bariér.

DOSTUPNOST

• Vzdálenost vzdušnou čarou: Vzdálenost vzdušnou čarou: 11 km SV od města Zruč nad Sázavou, 10 km S od Ledče nad Sázavou
• Vlakem: nejbližší vlaková zastávka je Chřenovice-Podhradí (cca 9 km od sklárny) trati 212 Čerčany – Světlá nad Sázavou, případně Ledeč nad Sázavou.
• Autobusem: autobusy jezdí ve všední dny oběma směry z Ledče nad Sázavou a Zbraslavicemi, zastávka Bělá - Tasice
• Pěšky: žlutá turistická značka Z Leštiny u Světlé nad Sázavou do Zbraslavic vede přes obec Třebětín (1 km od sklárny), zelená turistická značka vede obcí Bohdaneč (3km od sklárny), z Bohdanče je vedena do Tasic naučná stezka.
• Na kole: přes Tasice vede cyklotrasa 0096 a 0097
• Autem: z Ledče na Sázavou po silnici 339 směr Habrek, za obcí doleva směr Jedlá-Bělá-Tasice; z Prahy nebo Brna po dálnici D1 směr Brno – Exit 56 – směr Zruč nad Sázavou, dále po silnici č. 126, odbočka Dolní Pohleď – směr Pertoltice - Ostrov- Bohdaneč - Kotoučov – Tasice. Z Kutné Hory – po silnici č. 129 do obce Štipoklasy, dále po silnici č. 339 přes Bohdaneč do obce Třebětín, odtud vpravo 1km do Tasic. Dostatečně velké parkoviště před sklárnou, případně možnost zaparkovat i v areálu sklárny.

ZDROJ INFORMACÍ: František Milichovský